Napište poslancům i Vy

V zákoně č. 483/1991 Sb., o České televizi je v § 2 veřejná služba vymezena takto:
§ 2

1. Česká televize poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb na celém území České republiky za účelem naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu (dále jen „veřejná služba v oblasti televizního vysílání“).
2. Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou zejména …
   Poznáte podle takové definice, které z aktivit České televize jsou veřejnou službou, a které ne? My vůbec. A úplně stejně gumovou definici má veřejná služba i v případě Českého rozhlasu. Čeho se pak mají chytit dozorové orgány, jako Rada České televize nebo dokonce Evropská komise? Podle čeho se pak určí, jestli byly v minulosti náklady vynaloženy na veřejnou službu, nebo na něco jiného? A jak tedy odhadnout náklady potřebné do budoucna? Bez přesného vymezení veřejné služby není vůbec možné vést skutečně seriózní debatu o tom, jak vysoké by poplatky měly být.

   V jiných zemích EU je běžné, že k obsahu i konkrétním závazkům veřejné služby vznikají dokumenty, které mají několik desítek stran textu (např. v Belgii 98 stran). Posuďte sami. Jenže u nás nic takového nemáme.

CG-RTBF-2019-2022-version-2-post-1er-avenant.pdf

Celé to u nás směřuje k tomu, že si média veřejné služby budou i nadále svou veřejnou službu fakticky vymezovat sama. Bude to úkol jen pro pár vyvolených a mnoho úcty k penězům od každého z nás v tom nevidíme. A to nesmíme zapomenout, že na stejné věci poukázala i Hospodářská komora ČR.

https://www.komora.cz/blog/tiskove-zpravy/navrh-na-preneseni-financovani-verejnopravnich-medii-na-zamestnavatele-podle-poctu-zamestnancu-je-nelogicky-a-zavadi-skrytou-selektivni-dan/

Změna, která rozšiřuje poplatkovou povinnost i na všechny „chytré přístroje“ je faktickou daní z internetu. A to je jejich majitelé nemusí vůbec využívat ke sledování ČT či poslechu ČRo.

Další skrytou daní je poplatková povinnost právnických osob a podnikatelů, neboť návrh zákona zcela ruší vazbu poplatku na přístroje a zavádí platbu podle počtu zaměstnanců. A to je nejen nelogické, ale především nespravedlivé! Copak Vy se chodíte do práce dívat na televizi?

Legislativní rada vlády alespoň navrhovala, aby se nové skryté daně staly daněmi otevřenými a vybíraly se na státní náklady podle daňového řádu. Bohužel marně. Takže budou na vymáhání „poplatků“ i nadále vydělávat advokáti a exekutoři.

Stanovisko Legislativní rady vlády

Poctivý hospodář nepřidá, dokud si nezjistí, jestli peníze nelítají oknem. Před navýšením poplatků, ale nebyl proveden žádný hloubkový audit hospodaření médií veřejné služby, který by zjistil, zda tyto instituce hospodaří efektivně! Bez takového auditu není legitimní požadovat další peníze od každého jednoho z nás.

Například v Německu mají na takové prověřování komisi KEF, která podle transparentní metodiky zjišťuje, jak vysoké jsou finanční potřeby vysílatelů. Komise KEF v Německu posuzuje i otázku, zda se má médiím veřejné služby předat celá vybraná částka nebo jen její část. O tom si my, čeští poplatníci, můžeme nechat jen zdát.

On the work of the Commission. Commission for the Determination of the Financial Needs of the Broadcasting Corporations

Alarmující je, že návrh zákona může vzhledem ke strukturním změnám poplatků (a k navýšení rozpočtu státní podpory) podléhat povinnosti notifikace u Evropské komise. Upozorňovaly na to i odbor kompatibility Úřadu vlády a Legislativní rada vlády. Z jejich stanovisek vyplývá, že byl předkladatel důrazně upozorněn na to, že by se měl otázkou notifikace návrhu zákona Evropské komisi vážně zabývat. A také měl s Evropskou komisí vést konzultace.

Stanovisko OKOM
Stanovisko LRV

Údaje, které Česká republika při těchto konzultacích předala Evropské komisi o plánovaném výběru poplatků, nebyly nikdy zveřejněny. A to ani výsledky těchto konzultací.

Ministerstvo kultury tvrdí, že vybraná částka z nových poplatků bude 865 milionů Kč pro Českou televizi a 331 milionů Kč pro Český rozhlas. Zároveň ministerstvo nezveřejnilo podrobnou analýzu, jak k těmto částkám dospělo. Pokud bude zákon přijat, odhadujeme, že Česká televize získá mnohem více. Až o 1,2 miliardy ročně.

Podle ministra kultury se má v prvních letech z tzv. “chytrých přijímačů” vybrat jen 10% z možného, ačkoli u tradičních přijímačů se vybírá 70% z možného. Předpoklad, že 90% poplatníků z chytrých přístrojů poplatky platit nebude, se nám jeví jako hra s čísly a účelová snaha se vyhnout výše zmíněné notifikaci Evropské komise Návrh zákona Evropské komisi nakonec notifikován nebyl. Pokud notifikační povinnosti podléhá, bude se jednat o nelegální státní podporu a může se stát, že po zásahu Evropské komise bude nutné ji vracet. Totéž by se týkalo i situace, kdy by Evropská komise dospěla k názoru, že poskytovaná státní podpora není slučitelná s vnitřním trhem v důsledku nedostatečného vymezení veřejné služby.

Myslíme si proto, že zamítnutí návrhu zákona, nebo alespoň dílčí změny návrhu zákona, které požadujeme, jsou nejen v zájmu poplatníků, ale také v zájmu samotných médií veřejné služby a v zájmu České republiky.